https://www.parlamentnilisty.cz/arena/r ... ice-653326
Dotace zemědělcům? Český dostane pět a půl tisíc, Němec třicet tisíc. A oba to pak prodají stejnému řetězci, říká odbornice
10.02.2021 8:00
ROZHOVOR „Dnes díky novým technologiím a pokroku dokážeme bez problémů vypěstovat základní druhy zeleniny, a to i mimo sezónu. Rajčata dokážeme sklízet jedenáct měsíců v roce. Bez chemie. To, že se prodávají dráž než ty dovozové, není chyba zemědělce, ale obchodního řetězce,“ zlobí se agrárnice Jarmila Dubravská, členka EHSV.
Dotace zemědělcům? Český dostane pět a půl tisíc, Němec třicet tisíc. A oba to pak prodají stejnému řetězci, říká odbornice
Foto: Hans Štembera
Popisek: Mgr. Ing. Jarmila Dubravská, PhD., členka Evropského hospodářského a socialního výboru
reklama
Anketa
Který z lídrů sněmovních stran ve vás vzbuzuje největší důvěru?
Babiš
31%
Fiala
1%
Bartoš
2%
Okamura
50%
Jurečka
5%
Filip
3%
Hamáček
1%
Rakušan
0%
Pekarová-Adamová
1%
Klaus ml.
6%
hlasovalo: 11088 lidí
Novela zákona o potravinách je aktuálně takzvaně zaparkovaná v Senátu, který o ní bude rozhodovat. Novela vyvolala enormní reakce. Hlasů, které proti ní vystupují, je hodně. Ze strany kritiků často zní, že Češi nemají v mnoha komoditách na výběr. A bez dovozu se tudíž neobejdeme.
Ano, tento nesmysl se používá velmi často. Nicméně fakta hovoří za vše. V současné době se Česko v soběstačnosti v potravinách pohybuje na 55 až 58 procentech. Takže zhruba šest potravin z deseti je domácích. V některých komoditách jsme soběstační, a dokonce je vyvážíme.
Anketa
Jste pro návrat dětí do škol za podmínek, které určila vláda?
Ano
79%
Ne
21%
hlasovalo: 3671 lidí
V jiných jsme naopak úplně závislí. Často jde o druhy potravin, které si nedokážeme doma vyrobit, některé rostliny jako banány tady prostě nevypěstujeme a stejně tak některé živočichy, mořské ryby u nás nebudou, i kdybychom se stavěli na hlavu. Každopádně v základních potravinách, které potřebujeme pro svůj život, soběstační být můžeme, dokonce na 100 procent, a není tomu tak dávno, kdy jsme byli soběstační ve všech základních komoditách, jako například brambory, zelenina a ovoce mírného pásma, maso, vejce, mléko a mléčné výrobky nebo chléb, pečivo. Dokonce jsme kvalitní potraviny vyváželi a saldo zahraničního obchodu s agropotravinářskými komoditami jsme měli kladné. Dnes se k nám často dováží zboží nižší kvality, proč se už léta v EU mluví o dvojí kvalitě? Taky se kvalita zboží snižuje vlivem několikadenních dovozů a skladování v ne právě ideálních podmínkách. Pak se vám stane, že koupíte namrzlou bramboru. To ale není chyba pěstitele, problém je u toho, kdo výrobek na pult vystavuje, protože má zboží zkontrolovat, zabezpečit podmínky při přepravě ze skladu a případné uskladnění před vystavením na pultě. Problém je, že podle výsledků zahraničního obchodu se situace každým rokem zhoršuje, každým rokem stoupá dovoz zemědělských komodit, každým rokem dovážíme čím dál více potravin. A i když se doma snažíme poskytovat dotace zemědělcům, jsou tyto dotace výrazně nižší, než jsou dotace pro zemědělce ve starých zemích EU. A výsledek? Zemědělců je méně, snižuje se domácí produkce komodit, které se k nám díky neúměrně vysokým dotacím v zahraničí dovážejí, snižuje se produkce toho, co si dokážeme doma sami vyrobit, vypěstovat. Našim zemědělcům, kteří pěstují, chovají a dodávají komodity, dotace nestačí, protože v konečném důsledku zemědělce o dotace připraví obchod. Je nutné nastavit systém, který mají západní země a který u nich funguje. Pěstitelé, chovatelé a zpracovatelé musejí mít prostor pro prodej produkce za férové ceny. Že jste se s tímto pojmem už potkali? Ano, část obchodníků začíná prodávat produkty za férové ceny. To jsou takové ceny, které kryjí náklady prvovýrobců. Příkladem je prodej kávy z Afriky. Ale vraťme se k dovozům. Česká republika není odkázaná na dovozy všech komodit, ty základní potraviny si dokážeme doma vyrobit. Ještě není pozdě. Jestli nedostanou domácí producenti možnost prodávat domácí potraviny doma za férové ceny, prohráli jsme všichni.
Jak ale chcete zaručit, že tady budeme mít v zimě zeleninu a například i brambory? Že bychom si tady v lednu udělali sklizeň okurek a rajčat, tak abychom pokryli poptávku, je zřejmě nereálné.
Minulý týden vyšel v Lidových novinách článek s názvem Češi snědí víc, než vypěstují. Tam uvádí, že je tu vysoký dovoz zeleniny do České republiky. Je to více než 283 a půl milionů kilo, tedy v průměru na jednoho obyvatele dovážíme přibližně 28 kilo zeleniny za rok. V případě brambor dovážíme jen 196 milionů kilo, tedy 19,6 kg na obyvatele za rok. Dovážíme brambory přes několik zemí, dokonce z jiných kontinentů. Dováželi jsme brambory z Maroka, dokonce z Nového Zélandu. Dovážíme brambory, které jsme si v minulosti vypěstovali doma. Pozor, nedovážíme jenom brambory ve slupce, ale také ve výrobcích a polotovarech z brambor, v roce 2019 jsme takto dovezli dalších 124 milionů kilo brambor, jedná se už o přepočet z výrobků na brambory. Dovezli jsme tedy 320 milionů kilo brambor ve slupce a ve výrobcích. Doma jsme ve stejném roce vypěstovali 622,6 tisíce tun brambor, jen pozor, tady musíme počítat s určitou ztrátou, protože se vypěstované brambory ještě třídí, a tak skutečná produkce je nižší, přibližně o 20 procent. Ze země, která v roce 1990 pěstovala brambory na téměř 110 000 hektarů s produkcí 1,755 miliardy kilo, jsme klesli na 23 tisíc hektarů s produkcí 622,6 milionu kilo. Brambory pěstovat umíme, ale z důvodu změn na trhu, dovozu výrazně více dotované produkce, díky čemuž byla cena dovážených brambor nižší než cena domácích brambor, došlo k velkému poklesu výroby. Nárůst osevných ploch není problémem, problém je odbyt brambor za normální ceny.
A co z toho vyplývá?
V produkci brambor jsme byli soběstační a není problém, abychom zvýšili výrobu brambor a stali se opět soběstačnými.
Psali jsme:
Markéta Mazancová: Skleníkům na Moravě se daří. Proč jich nemáme víc a musíme zeleninu dovážet?
Cílená likvidace českého zemědělství, to je, oč tu běží. Odborník vysvětlil souvislosti. Šel hluboko pod zem
Veleba: Zakládáme Ligu pro zdravé české potraviny. Prouza? Koho chleba jíš, toho píseň zpívej
Vraťme se k původnímu dotazu. Jak chcete zaručit, že budeme mít dostatek zeleniny i v lednu, únoru?
Dnes díky novým technologiím a pokroku dokážeme bez problémů vypěstovat základní druhy zeleniny, a to i mimo sezónu. Uveďme si příklad u rajčat. Jeden ze zemědělských subjektů, těch máme na území ČR víc, vybudoval skleníky na ploše cca 2,8 hektaru. Skleníky, ve kterých v České republice pěstujeme chutná rajčata bez chemie, využíváme dešťovou vodu zachycenou ze střech budov, která by jinak odtekla pryč, čímž mimochodem šetříme přírodu. Využíváme ale také přebytečné teplo z přilehlé bioplynové stanice, a to po celý rok, tedy bez ohledu na roční období, ať fouká vítr, prší, sněží, nebo svítí slunce. Skleníky jsou vybaveny automatizovaným systémem stínění, větrání, zavlažování, vytápění i hnojení. Tím, že jsou skleníky vybaveny stíněním, tak ani nejsou zdrojem světelného smogu. Nezáří do okolí a na vesnici v noci nikoho neoslňují.
A jak je to se samotnou produkcí rajčat? Roční produkce pouze od jednoho zemědělského podniku je více než 800 tun rajčat za rok. Rajčata zemědělci produkují jedenáct měsíců ze dvanáct, životní cyklus rostliny je dvanáct měsíců, tedy není například pravda, co napsal takzvaný agrární analytik Petr Havel ve výše zmíněném článku. Rajčata se sklízejí v plné zralosti, nepoužívá se chemie. Jde o čistou biologickou ochranu produkce. Hmyz a škůdce likvidují jejich predátoři, dravé ploštice a parazitické vosičky. Na téměř třech hektarech se pěstuje asi 40 tisíc rostlin, každá rostlina potřebuje individuální péči a je opylovaná čmeláky.
Nejdůležitější na tom je, že produkce je pěstovaná bez postřiků. Rajčata, která zemědělci sklízejí zralá, čerstvá, voňavá, chutná, se v průběhu jednoho dne dostanou přímo k nám, spotřebitelům. Ale víte, kde je problém? Rajčata v nejvyšší kvalitě zabalená podle požadavků obchodníků prodává zemědělec přibližně za 80 korun za kilogram. A na pultě byly včera za 79 korun za půl kila, po přepočtu tedy kilogram za 158 korun. A kde asi tak končí 78 korun, tedy téměř 100 procent ceny, kterou dostane zemědělec? U obchodníka.
Proč se tedy dovážejí rajčata, která se sklízejí nezralá, vozí se tisíc i více kilometrů několik dní k nám, jsou bez chuti a vůně? No někde se přebytky prodávat musejí.
Kdyby to bylo tak jednoduché, tak dovážet sem všechno z ciziny je kontraproduktivní. Proč bychom něco takového dělali?
Infobox
Mgr. Ing. Jarmila Dubravská, PhD., členka Evropského hospodářského a socialního výboru
Jarmila Dubravská
„Asi před měsícem jsme se dozvěděli takovou zajímavost, že v Polsku snášejí české slepice vejce. Polská vejce totiž byla označena s kódem České republiky. Jak máme věřit obchodníkům?“
Mgr. Ing. Jarmila Dubravská, PhD, je členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru za Českou republiku
Je to věc nadnárodních obchodních řetězců a EU. Česká republika je právoplatným členem Evropské unie od roku 2004. Tehdy jsme od EU dostali slib, že se budou podmínky vyrovnávat a stejně tak dotace. Od začátku přispíváme do společného rozpočtu, který se pak dělí mezi všechny země. Ale skutek utek. Od roku 2004 máme výrazně nižší dotace, než mají zemědělci v původních státech EU. Proč? A že dotace nejsou jediný problém, vidíme právě na zákoně o potravinách. Země, které jsou v EU od minulého století, dokonce minulého tisíciletí, mají skutečně navrch desítky let. Mají vychovaného spotřebitele, který vyhledává a kupuje zejména domácí zboží. Protože ví, že tím, že koupí domácí zboží, podpoří v konečném důsledku sebe, ekonomiku svého státu, zdravotnictví ve své zemi, školství, kulturu, vědu, výzkum, ale i vlastní důchod. Ne, není to nesmysl, je to realita. Domácí zboží přispívá do státního rozpočtu různým způsobem, přímo přes DPH. Zákazník ví, že nákupem domácí produkce podpoří domácího zemědělce, domácího zpracovatele, a dokonce domácího obchodníka. To však není náš případ. Protože největší část produkce se prodává přes maloobchod, který není v rukou domácího vlastníka, finance odcházejí pryč. A čím víc kupujeme dovážené zboží, tím míň plníme státní kasu, úplně přicházíme o DPH u dovozových potravin. A nejen to. Jsme 17 let v Unii a dotace jsou stále rozdílné. I když se srovnávají jiné náklady, takže se naše konkurenceschopnost stále uměle snižuje, zejména díky neúměrně vysokým dotacím v zahraničí. Dalším problémem jsou různé marže na stejné výrobky. Obchodní přirážku udává maloobchod, a to bez jakéhokoliv omezení. Pak se běžně stává, že na brambory, které nakoupil řetězec za dvě koruny za kilo, získá 22 korun čistého, protože je prodá za 24 korun. Na tuně je to 22 000 korun. Do ČR se podle statistik dováží jenom brambor ve slupce celkem 196 000 tun. Spočítejte si to. 196 000 x 22 000, jenom na bramborách je to více než 4,3 miliardy. A ještě přičtěte brambory, které nakupují od domácích pěstitelů a výrobky, v kterých jsou brambory. Už jsme si ukázali, že jde o dovoz v přepočtu na brambory 124 milionů kilo. Jde tedy jenom na bramborách o zisky v desítkách miliard korun.
Pokud jsme právoplatným členem EU, pak musíme mít srovnatelné podmínky pro výrobu, srovnatelné podmínky pro život. Už 17 let jsou podmínky nerovné, čeští zemědělci dokážou vyrábět levněji, avšak nemají šanci konkurovat produkci ze zahraniční, která je dotovaná několikanásobně více. Pak mi neříkejte, že se jedná o rovný trh.
Takže Česká republika více dováží, nic nevyváží. Pokud by se tedy západní Evropa rozhodla, například z důvodu COVIDu, že nám sem nic nedoveze, tak nebudeme mít jídlo?
Je to je trochu postavené na hlavu. Levně vyvezeme surovinu, dáme práci lidem v zahraničí, od dopravců přes zpracovatele, obaly, výrobce technologií, energie. Zjednodušeně vyvezeme surovinu a zpátky dovážíme výrobky, kde surovinu proplatíme několikanásobně více. Kromě toho, že vyvážíme surovinu s nízkou přidanou hodnotou, přicházíme o DPH, podporujeme zvyšování tak omílané uhlíkové stopy, zhoršujeme stav silnic, zvyšujeme počet dopravních nehod, zvyšujeme množství výfukových plynů, zhoršujeme vlastní životní prostředí. A já se ptám: to nikomu nevadí? To je v pořádku? Navíc se podívejme ve finále na kvalitu dováženého zboží. Není tomu tak dávno, co jsme sledovali prodej nejlevnějšího masa z krav bez evidence v nejdražších restauracích. Není tomu tak dávno, co v Belgii našli fipronilová vejce, která se musela likvidovat. Bohužel mezitím se významná část zpracovala do výrobků, které snědly naše děti. Dovážejí se potraviny z jiných zemí EU, ale také ze třetích zemí, kde je kvalita, čistota a celkově systém jiný, a není tajemstvím, že často jde o pochybení. Podle údajů jde v případě zahraničních potravin o několikanásobně vyšší pochybení než u našich potravin. U nás můžeme provozy sledovat a kvalitu kontrolovat. Na kvalitu zboží v zahraničí nemáme žádný dosah. A věřte, zachytí se jenom mizivé procento nekvalitních potravin.
Takže pokud shrnu to, co jste mi zatím řekla, pak to vypadá, že se u nás nic nevyrábí, respektive velmi málo, jsme nesoběstační. Na druhou stranu nějakou produkci vyvážíme, a pak ji draze kupujeme zpět a k tomu všemu to, co se sem vozí, je mnohem horší kvality než to, co se vyrobí u nás doma. Ale stojí to méně peněz. Nechce se mi věřit tomu, že ta situace je tak špatná.
Ta situace je opravdu velmi špatná. To není žádný výmysl. Vše jsou oficiální statistiky. A co se ceny týče, pak většina z nás si vybírá zboží podle ceny. A mnozí žádají, aby bylo zboží čím dál levnější a mělo čím dál vyšší kvalitu. Je to však možné stále zlevňovat? Nebude to na úkor dalšího snížení kvality? Každým rokem roste cena energií, roste cena práce, mzdy v České republice podle statistik rostou každým rokem, není možné, aby se ceny produkce při zvyšovaných vstupech výrazně zlevňovaly.
Fotogalerie: - V Champagni sběračem vína
Byli jsme ve Francii v kraji Champagne sklízet vín...
Denní rozvrh česače vína
Odrůda vína Chardonnay
A odrůda vína Pinot noir, u nás známá jako Rulands...
Z menších košíků se hrozny přesypávaly do větších,...
Vinice v kraji Champagne, jedině z Champagne je pr...
Mimochodem, vysoké ceny jsou také často zmiňovány v neprospěch novely. Údajně dojde ke zdražení potravin. Každopádně již teď vidíme, že ceny potravin se mění rychle směrem vzhůru.
Potraviny ze zahraničí jsou vysoce dotované, podle údajů zveřejněných na stránkách Evropského parlamentu byly v roce 2019 a 2018 zemědělské dotace u nás několikanásobně nižší, v průměru čtyř- až šestkrát nižší, ale rozdíl byl i desetinásobek. Reálně tedy, když zemědělec v ČR dostane kolem pěti a půl tisíce korun, tak zemědělec v Německu třicet tisíc korun. Oba mimochodem prodají zboží do stejného řetězce. Dalším problémem je už výše zmiňovaná marže. Ta není stejná na domácí a dovážené zboží, nadnárodní řetězec přidává vyšší obchodní přirážku na domácí zboží, které často kupuje pod výrobními náklady. A k tomu ještě domácí dodavatel musí maloobchodu zaplatit reklamu, výrobu spotů, letáků, pokud nesouhlasí s cenou reklamy řetězce, nemusí. Je to jeho rozhodnutí, ale poue jednou. Obchod vás pak jednoduše vylistuje, což znamená, že v řetězci už neprodáte nic. A tak zemědělci žádají dotace, jinak nemají šanci přežít. To, že dotace nakonec končí v supermarketu u obchodníka, běžný zákazník nevidí a ani neví. Kdyby na cenovce bylo uvedeno, že kilo českého vepřového masa koupil řetězec za 35 korun a prodává ho za 80, co byste vy jako zákazník a spotřebitel na to řekla?
Já bych si řekla, že mají opravdu hezké marže. Nicméně do doby, než bych viděla srovnání, za kolik koupili v zahraničí, tak by mi to asi nic neřeklo. Jak zaručíte, že nakonec nebude cena pořád vysoká? Kvóty tomu přece nemohou pomoci.
Kvóty. Nejedná se o kvóty. To je nesmysl. Zákon stanovuje procentuální podíl přesně 131 položek potravin z více než 15 000 prodávaných. Kvóta byla kdysi na mléko, nebo na cukr, teda bylo nám přesně stanoveno množství produkce, tedy kolik můžeme vyprodukovat. U procentuálního podílu potravin je uvedené, jaký má být podíl 131 položek, tedy potravin, které doma dokážeme vyrobit a má být od našich výrobců. Pozor, jde jen o velké maloobchodní prodejny s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečných. Zákon se neuplatňuje na specializované prodejny a prodejny s prodejní plochou pod 400 metrů čtverečných. Zákon tedy nezamezuje žádný dovoz, zboží se může dál vesele vozit ze zahraničí na naše území. Je divné, že ještě zákon není účinný a už proti němu brojí Francouzi, Němci, Italové, Španělé, Nizozemci. Proč asi? Jde jim jenom o peníze? Ne, jde také o trh, o místo, kde se prodávají jejich přebytky.
Na druhou stranu dnes deklarují maloobchodní prodejci zájem o české zboží. Při nákupu posloucháte z reproduktoru, že čeští zákazníci podle dotazníků žádají české zboží, protože je čerstvé, je zdravé, je kvalitní a je domácí. Maloobchod tvrdí, že 70 procent zboží je domácí. Proč je tedy problém oněch 55 procent prodaného českého zboží v roce 2022? Když už dnes podle obchodníků máme téměř tři čtvrtiny českých potravin.
Psali jsme:
Veleba: Zakládáme Ligu pro zdravé české potraviny. Prouza? Koho chleba jíš, toho píseň zpívej
Vy jste snad v Německu viděli tolik českých jablek? A v Rakousku české vepřové? Odbornice drtí křiklouny ze Senátu a Sněmovny. Fakta, fakta, fakta
Kvóty na české potraviny: Tak vydělají na tom velké firmy, Agrofert? Faltýnek odrážel moderátorku ČT
To mi řekněte vy.
V dnešní době je totiž složité mít jistotu, že kupujete skutečně české zboží. Je proto nutná kontrola a jasné označení. Asi před měsícem jsme se dozvěděli takovou zajímavost, že v Polsku snášejí slepice česká vejce. Polská vejce totiž byla označena s kódem České republiky. Jak máme věřit obchodníkům?
Když jsme u kontrol. Jak to bude s těmi, kdo zákon poruší? Jak se to bude kontrolovat? Obchodníkům údajně hrozí pokuty v řádech milionů korun.
Za nedodržení limitu hrozí pokuty od tří do 50 milionů korun. To někdo v médiích šíří. Opět lež, nebo jen někdo nečetl návrh zákona. Aby byly podmínky vyrovnané pro obě strany, tedy pro dodavatele i pro odběratele, kteří nedodrželi podmínky, jsou stanovené sankce. Tedy když dodavatel dodá do maloobchodu zboží, které deklaruje jako české a není to pravda, zaplatí pokutu do milionu korun. V případě maloobchodu se rozlišuje velikost obchodu. V případě, že jde o maloobchodní provoz s prodejní plochou od 400 do 1 000 metru čtverečných, který nedodržel závazek, zaplatí pokutu od jedné koruny do tří milionů. V případě maloobchodu s prodejní plochou nad 1 000 metrů čtverečných, který nedodržel závazek, zaplatí pokutu od jedné koruny do deseti milionů Kč, tedy ne od tří do 50 milionů korun. Řečnická otázka. Je to moc pro maloobchod, který má obrat miliardy korun ročně? Kontroly by měli provádět pracovníci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Anketa
Mělo by Česko nasadit ruskou vakcínu Sputnik V ještě před jejím schválením orgány EU?
Ano
93%
Ne
7%
hlasovalo: 11583 lidí
A oni běžně kontrolují? Mají s tím zkušenost? Nebudou se muset příbírat desítky nových zaměstnanců?
Je možné, že pracovníci ÚHOS nemají zkušenosti. Základem pokroku je však učení, tedy nemůže být problém, aby dokázali pracovníci zkontrolovat data, která jsou součástí softwaru. Vždyť dnes, když kupujeme zboží, všechno je automatika, tedy přistoupíte ke kase, vyložíte na pás zboží a prodavačka naskenuje všechno zboží, je totiž všechno ve skladových položkách zaneseno v systému. Je zajímavé, že dokáže mluvčí ÚHOS vypočítat potřebu desítek nebo stovek pracovníků. Proč, máme nešikovné pracovníky? Asi by jsme měli spočítat, kolik lidí dnes dělá kontrolní činnosti. Dnes víme, že v zemědělství dělá asi 100 000 lidí a dalších 30 000 pracuje v potravinářství. Tahle armáda dnes dokáže hospodařit na 3,5 milionech hektarech zemědělské půdy a vyrobit potraviny na úrovni 55 - 58 procent domácí spotřeby.
A co Evropská unie? Údajně s novelou bude mít problém.
Dnes má šest právníků sedm právních názorů a všechny jsou správné. Asi tak jako když Stanislav Polčák, poslanec Evropského parlamentu za STAN, u paní Jílkové v pořadu Máte slovo tvrdil, že zemědělské dotace se v tomto období v EU srovnaly, tedy pro všechny zemědělce jsou stejné. Jestli je 400 eur na hektar zemědělské půdy pro zemědělce v Belgii a 95 eur na hektar zemědělské půdy pro zemědělce v Litvě stejná dotace, tak pan doktor neměl získat maturitní diplom a na to ještě ukončit práva. Nemyslíte? Jak je možné, že europoslanec, mladý člověk, který by si mohl aspoň něco zapamatovat, nemá jasno v základních věcech? Jak je možné, že sedí v Parlamentu už druhé období? Co tam dělá? Nač myslí? Co řeší? Čím se zabývá?
A že je to v rozporu s evropským právem? Jakým právem to někdo tvrdí, když od nás stejná Evropská unie vyžaduje snížení uhlíkové stopy, zvýšení regionálních a lokálních produktů, zaměstnanost na venkově či péči o životní prostředí? Že to nějak nejde do sebe, vozit přes celý svět potraviny, a zároveň chránit životní prostředí? Co to, že pan europoslanec mluví mimo mísu? To, že o evropském právu mluví štědře placený zástupce obchodu, je jasné, jde mu o zisky, ne o dobro či zdraví nás spotřebitelů.
A co soběstačnost? Pamatujete se na první vlnu covidu, když nebylo možné koupit nikde kvasnice? Kdysi jsme kvasnice vyráběli a byli jsme v nich soběstační. Ale to je na další rozhovor.
Materiál vychází s podporou Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků.